Psal se rok 1936, čtvrtek 11. června a dostihové veřejnosti se poprvé otevřely brány nového závodiště na území Československa - v Poděbradech. Závodiště, jehož vznik inicioval tehdejší Jockey Club jako pojistku pro případné uzavření chuchelské dráhy. Ta trpěly spory s enfant terrible tehdejšího turfu Františkem Stejskalem.


Stejskal, který byl svého času i členem vedení tehdejšího Jockey Clubu, byl podepsán i pod jednou z největších blamáží prvorepublikového turfu, kterým bylo vypsání bohatě dotované Velké ceny Československa, do níž přihlásila koně řada předních evropských majitelů, aby se tři týdny před dostihem dozvěděli, že byl zrušen.

Jeho nejkontroverznější dostihovou bitvou však byla ta, kterou svedl o chuchelské pozemky. Po sporech s vedením Jockey Clubu skoupil se svými partnery část pozemků pod chuchelskou drahou a nechali je oplotit. Bylo to pozemky poblíž dnešního učiliště, čímž znemožnil konání dostihů delších než 1800 metrů. Spor postupně gradoval a vedl Jockey Club k iniciování stavby nové dráhy - v Poděbradech, která měla případně Chuchli zastoupit. Nakonec to nebylo nutné, spory se urovnaly, ale český turf tím získal nové malebné závodiště.

Úvodní mítink, který lemovala početná divácká kulisa, sestával ze čtyř dostihových dnů od 11. do 28. června a jeho vrcholem byla závěrečný den konaná Steeplechase krále Jiřího z Poděbrad o 16.200 Kč, z nichž 15 tisíc věnovalo město Poděbrady. Vůbec prvním dostihem na poděbradské dráze byla Čelákovická cena, jízda pánů na 2000 metrů, v níž lehce zvítězil pětiletý valach Pengö (Light Hand) z chovu hraběte Berchtolda v sedle s další z barvitých postav prvorepublikového turfu Eberhardem Mauvem. V roce své premiéry uspořádaly Poděbrady ještě podzimní mítink, sestávající ze tří dostihových dnů. Na něm mj, získala v Dostihu nezvítězivších dvouletých své první vítězství ryzka Liaison (Simson), běhající v barvách stáje J. Czernin - Morzin, která později vešla do dějin československého turfu jako matka legendárního Liberála (Téléférique).



Během druhé světové války se závodiště uzavřelo, tribuna pro diváky byla rozebrána a převezena na fotbalové hřiště, stejně tak zmizela většina ustajovacích boxů pro koně.

Znovu se brány závodiště otevřely zásluhou Spolku amatérských jezdců v roce 1947, kdy se hrdinou hlavního dostihu, obnovené Velké steeplechase krále Jiřího z Poděbrad, stal Sahač s jezdcem Čechurou. To však bylo naposledy, co se tamní steeplechase konala. Následující rok dráha opět osiřela, aby se, nyní díky členům TJ Sokol Polabec Poděbrady, otevřela znovu v roce 1957.

"Poděbrady byly krásné závodiště, taková zámecká zahrada. Je pravda, že tu byl problém s blízkostí Labe, z něhož šla často voda na závodiště. A taky se na jeho území často střílelo na asfaltové holuby, takže případný pád na zbytky po střelbě mohl být pro jezdce velmi nepříjemný," vzpomínal před časem na stránkách TURF Magazínu na poděbradskou dráhu Ferdinand Minařík.

Ani obnovená premiéra dostihů v Poděbradech nevydržela dlouho, dostihy se zde konaly naposledy 7. července o šest let později. Tehdejší dostihový program začínal neveselými slovy: "Dnešní odpoledne se rozloučíme s poděbradským závodištěm a to nejen pro letošní rok, ale pravděpodobně i pro léta další, neboť plocha závodiště bude využita k jiným účelům." Dnes je na jeho místě golfové hřiště. (miv)

Podebrady3
Titulní stránka posledního Dostihového programu z Poděbrad Místo, kde bylo poděbradské závodiště, dnes patří tamnímu golfovému klubu. Vlevo dole je vidět Labe, nahoře kousek Poděbrad. Zdroj: mapy.cz











    Valid XHTML and CSS ©2013 Fitmin | code hofmanovi.net

Real time web analytics, Heat map tracking