Micova Zuzana2Poté, co v sobotu vyhrála v sedle Sorbeta sedmý dostih své krátké kariéry, nečekala Zuzanu Míčovou žádná oslava. V Lysé sedla do auta a spěchala do své druhé práce - na koncert skupiny Sortiment, ve které působí jako sólová zpěvačka, na fotbalový stadion v Druztové. Letos vyučená jezdkyně, která před absolvováním dálkového studia na chuchelském učilišti vystudovala střední školu Ekologie a ochrany životního prostředí, si dříve než poprvé vstoupila s koněm do startovacích boxů vyzkoušela roli majitelky jako členka syndikátu. Zuzka je zkrátka dost netypický představitel jezdeckého řemesla a trochu atypický bude i následující rozhovor.


Máte na svůj věk docela bohatý životopis. Jak se do něj dostali koně a dostihy?

Ve třinácti letech jsem začala zpívat. Vydělala jsem první peníze a co si za ně mohla holčička koupit - chtěla jsem koně. Tak jsem si na Bazoši našla plnokrevnou Cornelii a koupila jí. Neměla jsem ani ohlávku, nic a jen minimum zkušeností s občasným svezením z různých jezdeckých oddílů, kde jsem na jízdárně na lonži nebo v kroku párkrát jela, ale už jsem měla koně.
Klisnu jsem si si ustájila u Petra Kříže, tehdy působícím v Kornaticích, kde byli nejen dostihoví koně, ale i sportovní. Bohužel rychle jsem zjistila, že na Cornelii jezdit nemůžu. Jak jsem to zkusila, začala mě vozit po okolí jak se jí zlíbilo, a tak jsem se s Petrem dohodla, že mi ji přijezdí. Mezitím jsem jezdila na jejich provozních koních, což byli vysloužilí steepleři, zkrátka hodní koně a Petr i Ilona Duchoňová, která tam s ním dělala, mě trénovali na jízdárně. Cornelie byla takový můj motor, chtěla jsem na ní jezdit, byla jsem i pyšná, že si jí sama uživím, a tak jsem se učila jezdit a chodila běhat abych na ni měla fyzičku.

V té době jste si vyzkoušela i majitelskou roli. Jak Vás to napadlo?

Když Petr Kříž odjel do Anglie, zůstaly jsme ve stáji samé holčiny. Cornelii jsme začaly připravovat na návrat do dostihů a abychom se nějak bavily, založily jsme stáj Ladies Racing. Přibyl k ní Tomík, později Sorahho, za Tomíka přišel Seresco. To mě hrozně vtáhlo do dostihů a opravdu jsem si to užívala. Zážitkem pro mě byl první galup, první vodění koně v padocku, hrozně jsem to všechno prožívala.
Pak jsme jednou ve stáji řešily, kdo bude jezdit Seresca a já spíš v legraci prohlásila, že si budu muset udělat amatérskou licenci. Holky to vzaly vážně, i na popud Jirky Kotršala jsem si ji udělala a pak i toho Seresca v Lysé jezdila. To byl další zážitek a také jsem zjistila, že to jde, že se z toho nepo…. Navíc mne krásně dovezl ke čtvrtému místu a já měla další motivaci. Když jsem po dostihu slezla z koně, zjistila jsem, že to je opravdu makačka a zase mne to donutilo víc na sobě pracovat. Nakoplo mne to a chtěla jsem to dělat.

To byl i důvod, proč jste se rozhodla profesionalizovat?

Začátek se mi docela povedl, měla jsem štěstí na koně a byla pořád na tabuli, třetí start vyhrála, a tak jsem byla i trochu vidět. Oslovil mne Michal Kalčík, že bych pro ně mohla jezdit a nastoupila jsem do Domoradic k Jirkovi Brožovi. První impuls vlastně vzešel od něj - ten mi poradil, abych se vyučila, že z ježdění budu mít nějakou kačku. Měla jsem i štěstí, že jsem díky maturitě mohla nastoupit až do druhého ročníku. Studovala jsem ale dálkově a testy hodně dělala přes internet.

Tropical Bond
Vítězství s Tropical Bondem v Chuchli v říjnu 2018 

Vaší původní profesí je Ekologie a ochrana životního prostředí. Dělala jste to někdy?

Chvilku, po maturitě jsem dva roky pracovala v zahradnictví ve Chvojkovicích a pak ještě rok v jedné soukromé firmě zahradní údržby. Tři roky jsem byla v oboru, do toho dělala muziku a měly jsme Ladies Racing. Pak už jsem chtěla hlavně jezdit. A to se mi líbí dodneška a nyní dělám to, co mě opravdu baví - hraju a jezdím.

Dá se skloubit? Jak vypadá Váš běžný pracovní týden?

Každý den jezdím ráno ke Kubům do Mladého Smolivce, kde většinou odjezdím tak tři - čtyři loty. Zhruba dvakrát v týdnu se potom přesouvám do Levína, kde díky tomu, že jezdí až odpoledne, odjezdím další tři, čtyři, maximálně pět lotů. Je docela zajímavé sledovat, jak se v každém středisku ti koně dělají trochu jinak. A občas jezdím i Anetě Menclové do Jeníkova, asi tak jednou týdně, většinou na galup nebo práci s mladýma koňma. Když se to sejde, tak za den odjezdím i 9 lotů. To pak bývá docela makačka, protože v 7 ráno přijedu do Smolivce a od Kalčíků odjíždím třeba v 9 večer. Ale chci v práci jezdit co nejvíc, nejenom proto, abych si něco vydělala, ale hlavně abych se něco naučila, získala zkušenosti. V pátek či v sobotu večer, často oba dny, hrajeme.

Jak to zvládáte dohromady?

Podstatné je, že mě to fakt baví a mám to štěstí, že v kapele i u koní pracuji s lidmi, které to baví stejně jako mě a podporují mě. Jsou ochotní mi něco slevit, když večer hraju, nebo naopak musím druhý den na dostihy.

Co Vás víc živí?

Muzika. U koní těch peněz moc není a já navíc nejsem na takové úrovni, abych si mohla říct o nějaké větší. Také vidím, že ani pro trenéry to není jednoduché, o majitele je vesměs nouze.

Hudba je pro Vás sezónní záležitost nebo hrajete celý rok? A jakou hudbu vlastně hrajete?

Je fajn, že máme vlastní muziku, což mě hodně baví. Kdybychom hráli jen převzaté věci, tak by to nebylo ono. Ale abychom mohli dělat vlastní hudbu, musíme na ni nějak vydělat - hrát akce jako jsou plesy, svatby, zábavy, firemní akce a tam se hrají hlavně převzaté věci. V létě jsou hodně svatby, festivaly, jezdíme po klubech, na podzim plesy, později maturáky, hrajeme vlastně celý rok. Většinou takový pop-rock a pak to, co lidé chtějí. Já mám sama nejraději starší kapely jako TOTO, Foreigner nebo Journey.     

Už jste něco vydali?

Sortiment, kapela se kterou zpívám, vydal už několik desek, vlastně dneska už jen CD, na poslední dvou zpívám i já. Do konce roku bych také ráda natočila vlastní sólovou desku. Opět se Sortimentem, ale chtěla bych přetočit a nově zazpívat některé věci, co zpívaly zpěvačky, které v kapele působily přede mnou.

micova album
Obal CD skupiny Sortiment   Křest nového alba


Vraťme se k dostihům. Je těžké pro jezdce jako jste Vy získat rito v dostihu? 

Docela ano. Nejsem na takové úrovni, abych si o koně volala. Spíše se snažím objíždět stáje a co nejlépe se ukázat v práci. Tak to bylo s Levínem, chtěla jsem pro ně co nejvíc jezdit v dostizích, tak tam jezdím na práci a oni ví, že jejich koně znám z tréninku. Teď se mi to zkomplikovalo tím, že jako jezdci se mi snížila úleva, navíc i kvůli koroně je teď konkurence mezi českými jezdci hodně vysoká. Ale zase se člověk může něco přiučit. Já třeba hodně obdivuji Tomáše Lukáška, který jezdí skvěle, líbí se mi i Adam Florian nebo David Liška.

Co překážky, ty byste nezkusila?

To bych musela narazit na trenéra, který by měl koule na to mi koně do překážek svěřit… (smích). Ale vážně, zkusila bych je, ale jak by to vypadalo nevím. Párkrát jsem si skočila v Domoradicích, ale to byli zaskákaní koně, udělala jsem baťůžek a ono mě to nějak přeneslo. Horší by bylo, kdybych koni měla nějak poradit, to bych mu asi moc nepomohla.  

Micova kub Micova kalcik
S trenéry Ivanem Kubem ...   ... a Michalem Kalčíkem 


Neláká Vás odjet někam ven na zkušenou nebo je to při Vašem současném angažmá nemožné?

Samozřejmě bych chtěla a určitě bych to i potřebovala, ale brzdí mě, že tady mám kapelu a hraji. Nechci z toho vypadnout, protože mě to živí 11 let a když tady kolegy nechám třeba půl roku a odjedu, tak by se špatně naskakovalo zpátky. Navíc jsem na tohle trochu buran, ten svět mě až tolik neláká. Jsem přesvědčená, že i tady se lze dost naučit. Hodně si vážím Ivana Kuba i Petra, líbí se mi, jak ty koně dělají a také mne v práci dost cepují a mají zájem si i mě trochu vychovat. Možná až skončí sezóna a koně budou mít volno, zkusím  jít na chvíli do Německa. Březen máme s kapelou slabší, to bych ráda vyrazila do Newmarketu. Ale teď jsem moc ráda, že jsem tady, že mohu jezdit ve Smolivci, uživím se a baví nás to. Každé ráno když vstávám, tak se tam těším. To má myslím málokdo.

Miloslav Vlček








    Valid XHTML and CSS ©2013 Fitmin | code hofmanovi.net

Real time web analytics, Heat map tracking