Před třemi dny jsme publikovali článek srovnávající průměrnou výši cen rovinových dostihů, společně s jejich počtem, v jednotlivých zemích tak, jak byly zveřejněny v ročence Mezinárodní federace dostihových autorit (IFHA) Annual Report. Článek Vás, soudě dle ohlasů i počtu přečtení, velmi zaujal a nás napadlo, abychom publikovaná data srovnali se stavem před deseti lety. Je to ještě zajímavější než jsme tušili.

 
Jako zdroj dat jsme opět použili údaje z Annual Report, již získané a publikované z nejnovější ročenky, zobrazující stav v roce 2018, jsme pak srovnali s údaji z ročenky 10 let staré, v níž jsou data z roku 2008. Opět přinášíme počty rovinových dostihů a průměrnou cenu dostihu v eurech, v tabulce jsme je seřadili podle míry změny, k níž během zmíněné desetiletky došlo. Srovnáváme hlavně počty dostihů, protože srovnání průměrné výše ceny dostihu je velmi ošidné. Vedle samotného vývoje cen dostihů v konkrétních zemích sem vstupují i změny v kurzech jednotlivých měn, které v řadě případů mají na změnu průměrné dotace větší vliv než změny bez přepočtu na euro.

Maroko daleko před ostatními

Srovnání za uplynulou desetiletku má ve vývoji počtu rovinových dostihů jednoznačného vítěze, kterým je dostihově nepříliš známé Maroko. Země, kde se dnes běhá na šesti závodištích, z nichž nejstarší je v Casablance, uspořádalo v roce 2018 1921 dostihů, zatímco o 10 let dříve jen 462. To činí procentuelně obrovských 316%. Tamní provoz je navíc z nemalé části saturován vlastním chovem - v roce 2018 v Maroku působilo 81 plnokrevných plemeníků a 508 chovných klisen. Maročtí odchovanci se ale pomalu objevují i jinde, a to dokonce na blacktype úrovni. Čtyři roky před tím, než Nagano Gold suverénně ovládl Prix Lord Seymour, uspěl v tomto dostihu Billabong (Gentlewave), narozený v marockém hřebčíně Jalobey. Stal se historicky druhým blacktype vítězem odchovaným v Maroku po Premier Mister (Mister Dip), který v roce 1984 vyhrál Prix Jean Gillois.

Mimochodem Jalobey je dnes domovem zhruba čtyř desítek chovných klisen, další má hřebčín ustájené ve Francii, a také devíti plemeníků, mezi nimiž je i vítěz Prix de l'Arc de Triomphe Sagamix (Linamix) či vítěz Prix Jean Luc Lagardere (Gr.1) Naaqoos (Oasis Dream), mj. otec vítěze Slovenské Velké jarní Speed Machine. A možná si pamatujete, že právě Maroko se stalo po odchodu z Francie novým domovem i pro Kentucky Dynamite, otce Wirelesse či Blessed Kiss.

Také na dalším místech v pořadí podle nárůstu počtu rovinových dostihů jsou země z dostihového pohledu nepříliš tradiční. Z těch tradičních si nejlépe vedlo Irsko, kde se počet dostihů zvýšil o více jak pětinu. Pokud Vás stejně jako mne napadne, že zvýšení počtu irských dostihů je návratem k době před hospodářskou krizí, která irský turf výrazně zasáhla, není tomu tak. V Irsku sice po pádu Lehman Brothers výrazně klesly ceny koní a velmi výrazně se snížily stavy chovných klisen, počet rovinových dostihů ale i tehdy pokračoval v růstu. Pro srovnání - v roce 2006 bylo v Irsku uspořádáno 874 rovinových dostihů, o rok později 958 dostihů.

Srovnání počtu rovinových dostihů a jejich průměrných dotací mezi léty 2008 a 2018

Jak je vidno z tabulky, není velký rozdíl mezi počtem zemí, v nichž došlo k nárůstu počtu rovinových dostihů v porovnání s těmi, kde rovin ubylo. Smutného premianta této tabulky máme na dohled a bohužel pro nás s drastickým omezením provozu v Rakousku přišly české stáje o jednu z blízkých a svého času oblíbených zahraničních destinací. Myslím, že čísla hovoří sama za sebe a není třeba k nim rozsáhlých komentářů. Pokles příležitosti na domácích drahách sledujeme v přímém přenosu, může nás však utěšovat stav v Maďarsku, Německu či Itálii, abych vybral země, k nimž máme dostihově blízko a jejichž statistiky jsou výrazně horší než naše. 

Miloslav Vlček

Související článek:
České dostihy a jejich dotace. Jak si vedou v mezinárodním srovnání

• Předchozí
• Další