Přišel do Československa čtyři roky poté, co se stal šampiónem plemeníků ve Francii. Zanechal po sobě jen dva tuzemské ročníky, v každém však měl vítěze derby a vedle nich ještě další dva klasické vítěze. Už tyto dvě věty dokonale ilustrují jeho kvality a oprávněně lze říct, že byl posledním plemeníkem světového kalibru, který do Československa přišel. Jmenoval se Deux pour Cent a od jeho předčasného skonu ve středu uplynulo 69 let.

Tmavý hnědák Deux pour Cent se narodil v roce 1941 u chovatele M. Dutacqa, odchován byl však u legendárního chovatele Francoise Dupré v jeho hřebčíně St. Jacques. Syn vítěze ultravytrvaleckých Prix Royal Oak a Prix Kergorlay Deiriho (Aethelstan) a klisny Dix pour Cent (Feridoon), polosestry zakladatelky jedné z úspěšných tuzemských rodin Lyndory (Altay), jako dvouletý vyběhl dvakrát a v obou startech se umístil. Svůj potenciál rozvinul ve třech letech, kdy z pěti startů vytěžil tři vítězství včetně Grand Prix de Paris a a též finišoval na třetím místě v Prix de l'Arc de Triomphe.

Od roku 1946 působil ve francouzském chovu, kde dal řadu velmi úspěšných koní jako byli vítěz Prix Gladiateur Deux Points, vítěz belgického derby Un pour Cent, vítěz anglických The King's Stand Stakes Big Chief či v Itálii úspěšný Royalty. Majstrštykem však byl Tantiéme, dvojnásobný vítěz Prix de l'Arc de Triomphe v letech 1950 a 1951, úspěšný v Coronation Cupu a posléze mimořádně úspěšný plemeník. Z jeho synů jmenujme hlavně Tanerka, jehož krev se dostala do našeho chovu prostřednictvím synů Court Gifta a Calého, a který dokázal dát i vítěze Epsom derby Relka.

Pro napajedelský hřebčín byl Deux pour Cent zakoupen před připouštěcí sezónou 1955 a v polovině ledna dorazil do Napajedel. Lerche ve své publikaci Plemeníci našeho plnokrevného chovu - Hřebčín Napajedla píše o tom, že během dvou připouštěcích sezón hřebec připustil 40 napajedelských klisen, Plemenná kniha však eviduje o dvě napajedelské klisny méně. Připouštěl i klisny ostatních chovatelů, kde se data rozcházejí ještě více, ale to pravděpodobně bude důsledkem připuštění několika klisen z okolních zemí v rámci tehdejších výměn, které se v našich PK neobjevily.

Nepřehlédněte: Střelickým hřebcům se dařilo. Eagle Top i Night Tornado meziročně navýšili počet partnerek

Výsledky měl fantastické. V prvním ročníku měl Centa, vítěze Československého derby, Dinu, která zvítězila v Memoriálu Ing. Bohumila Tichoty (Oaks) a Jasmína, který vyhrál St. Leger. Hvězdou druhého ročníku byl Centův pravý bratr Cejlon, který po vítězství ve Velké jarní ceně navázal na bratrův úspěch a zvítězil i v Československém derby. Bohužel Deux pour Centovo působení bylo velmi krátké - po roce a půl v českém chovu, 16. července 1956, uhynul na srdeční mrtvici. Do našeho chovu byli zařazeni čtyři jeho synové - vedle trojice zmíněných klasických vítězů ještě Hakim, větší vliv na náš chov měly Deux pour Centovy dcery, především Vesera, bába derby vítěze Veronala, a Diva, matka plemeníka Diplomata.

V roce 1980 zveřejnil Dostihový zpravodaj vyprávění Deux pour Centova napajedelského ošetřovatele Antonína Vítů, které zachytil Antonín Jelínek. Je krásnou vzpomínkou na hřebce, kterou si dovolujeme na tomto místě přetisknout:

Vzpomínka Antonína Vítů na Deux pour Centa

To jsem byl ošetřovatelem hřebců, když dr. Ambrož jen v roce 1954 s profesorem Michalem nakupovat do Francie hřebce pro Napajedla. Měl jsem sto chutí jít za dr. Ambrožem a říct mu: “Nekupujte krkavýho koňa!” Ale zdržel jsem se, říkal jsem si - takoví odborníci, nemožu si dovolit jim radit.

Hřebec přijel do Napajedel kolem vánoc. Bylo kluzko, a tak jsme mu od nádraží až k hřebčínu vysypali cestu, aby mu to neuklouzlo. Byly to dva kilometry. Počítal jsem, že hřebce povedu, a tak jsem si připravil uzdečku s vlastnoručně vyrobeným štítkem, na kterém bylo jeho jméno - DEUX POUR CENT. S hřebcem však přijel Francouz, koňař to nebyl, ale přepravce dobytka, a hřebce mi nepůjčil. V kupní smlouvě bylo, že ho do Napajedel přiveze a bude se o něj starat ještě 24 hodin. Koukal jsem na hřebcovu vybavenost. Všechno měl jako nejlepší sportovec. Vytapecírované box, kuklu, nákolenice, deku, všechno nový, přepychový, v životě jsem něco takového neviděl. Dali jsme koňa do boxu, a ten Francouz od něj neměl odejít. Jenže byl mráz, a tak byl rád, že dostal večeři a nocleh. Hned jsem šel vizitýrovat a díval jsem se, jestli není krkavé. A podle zabroušení zubů jsem viděl, že krkavej je. Hned ráno jsem vyhledal dr. Ambroža a hlásím mu, že koupili krkavýho koňa. Nechtěl tomu věřit, ale nedalo se nic dělat. “Teď vím - řekl dr. Ambrož, - proč byl tak strašně plachý. Oni ho zřejmě pohonili bičem, aby si nekrknul, až přijedou kupci. To bylo nacvičený!”

Deux pour Cent se začal špatně připouštět, protože mu byla zima. Balili jsme ho do teplý deky. Byl to strašně přítulné, hodné kůň. Mě on považoval za něco asi jako hříbě za mámu. Já ho pohyboval na kole. Jezdil jsem na bicyklu a on za mnou běhal jako žolík. Bral jsem si ho s sebou na volno, asi jak si bere myslivec psa. Jednou jsme opravovali ploty a někdo mi poradil: “Skov se mu!” Lehl jsem si do trávy. Deux pour Cent začal bláznit, honem jsem se musel ozvat. Měl jsem taky podezření, že má srdeční vadu. Když jsem ho jednou čistil, tak mě přimáčkl ke stěně a začal klesat jakoby bez vlády. Bouchnul jsem mu na hřbet. Probral se a chvěl se jako osika. Říkal jsem dr. Ambrožovi, že Deux pour Cent měl asi srdeční záchvat, on na to, že to není možný. Ale jeho syn Ríša Ambrož byl veterinář, a tak jsem se ho zeptal taky. On mi řekl, že je to pravděpodobný.

Nic se nedělo, končila připouštěcí sezóna a já hřebce pohyboval. Na mačkadle ovsa spadl řemen a agronom mě poslal, abych ho šel nahodit. No, chvílu to trvalo, zdržel jsem se nechca.

Mezitím ze sedmičky utekla do výběhu klisna Víla, které se uvolnilo zahákování. Vběhnu a vidím, jak Deux pour Cent lítá. Zavolal jsem na něj, úplně se chvěl. Odvedl jsem ho do boxu a v tu chvíli šly klisny na pastvu. Jedna z nich, Valkuta, to byla prachsviňa, začala svého ošetřovatele mačkat v živém plotě. Běžel jsem mu na pomoc, kobyla se vytrhla a utekla, my běželi za ní. V tu chvíli Deux pour Cent zařehtal křečovitě takovou silou, že to bylo slyšet až nahoru na pastvinu. Já slyším hlas dr. Ambrože: “Tonku, pojď sem, Deux pour Cent je mrtvé!” Bylo to minutový.

Teď nastal poprask. Za chvíli tu byla kriminálka z Prahy, přijel i výzkumný ústav. V rotundě jsme vykopali hrob, a u něj se Deux pour Cent pitval, aby se vidělo na vnitřnosti. Ze všeho se brala spousta vzorků - krev, žaludek, obsah střev, játra, slezina. Srdce vypadalo jako když dáte máslo na sluníčko. Jako kaša. Asi týden předtím byla v hřebčíně zahraniční exkurze a tak se prověřovalo, jestli nebyl Deux pour Cent otrávené. Když jsme ho pochovávali, tak někdo povídá - zavolejte ošetřovatela. “Tady ho máte!” Začali si mě prohlížet. Já byl celý od krve, no jak jsem vypadal - asi měli podezření. Říkal jsem si, kdybyste věděli, jak jsme se měli rádi… Pak jsme Deux pour Centa pochovali.

Teď musím odbočit a říct, že v hřebčíně byla klisna Tipmamsel, určená jako jezdecká. Špatně žrala a proto dostávala arsen. Spočívalo to v tom, že dostávala dávky od nuly až k té nejvyšší, pak se zase postupně ubíralo až k nule. A v určitém období nesměla dostávat vodu. Léky byly v balíčcích, na nich byla vytištěna lebka a nápis jed. Vidím, jak po hřebčíně jde muž s ženou. Žena se sehnula, sebrala obal od arsenu a já slyšel: “Tak a máme to!”

Ještě čtrnáct dní poté, co jsme Deux pour Centa, pochovali bylo podezření, jestli nebyl otrávené a vypadalo to, že ho budeme vykopávat ven. Ale nedošlo k tomu. Laboratorní zkoušky ukázaly, že Deux pour Cent zemřel na srdeční mrtvicu.

Bylo to dítě a byl opatrovanej jako ve vatě. Já na ňom i jezdil. Já si na něj sedl na holýho. A nakonec jsem vypadal jako vrah. Já, který s tím koňom žil…

V Napajedlích měl Deux pour Cent tři výborné syny. Dva derbyvítěze, Centa a Cejlona. A pak Jasmína. To byl morový hřebec, kostnaté, ve St. Leger pobil Centa. Toho Jasmína jsme předali do Kladrub.

Po čase uhynul ve Francii nejlepší Deux por Centův syn slavný Tantiéme. Taky na mrtvicu. A tak Francouzi přijeli do Československa, sháněli tu krev. Jestli by tu nebyl na prodej nějaký lepší Deux pour Centův syn. Zajímali se o Jasmína. Když přijeli do Kladrub, zjistilo se, že z Jasmína je valach. Prý tam pokousal nějakou klisnu při připouštění, tak ho dali kastrovat.

Vyprávění Antonína Vítů, zachycené Antonínem Jelínkem, Dostihový zpravodaj 5/1980 

• Další