Jestliže se ještě v posledních předválečných letech pohlíželo na dostihy a chov plnokrevníka jako na zálibu "horních deseti tisíc", pak tedy dnes již tento dohad rozhodně neplatí. Zkoušky plnokrevných koní - dostihy - nejsou výdělečným podnikem, nýbrž nutnou složkou národohospodářskou, a jejich posláním není zábava, ale vybírání nejkvalitnějších jedinců pro chov.

Zájem o zlidovělé dostihy je u nás potěšitelně velký, ba dá se říci, že má tendenci stoupající. Mezi majiteli jsou lidé všech tříd a nejrůznějších povolání, což je důkazem toho, že může míti každý občan dostihového koně. Ovšem zde nutno podotknouti, že se musí všeobecně podporovati tyto snahy a nikoliv znesnadňovati zájemcům koupě koně různými vysokými poplatky, kteréžto okolnosti by vedly k tomu, že by méně majetní občané nemohli míti svoji stáj a tedy, že by u dostihů zůstalo pouze několik majitelů stájí, kteří by svůj oblíbený sport provozovali dík majetku a vysokým příjmům. Čili by se poměry vrátily do dob, které si nikdo nepřeje. 

Plnokrevníci, zvláště dobří, representují statisícové částky. Avšak kdo ručí za to, že vyhrají na dotacích svým majitelů alespoň tolik, aby mohli pokrýt běžnou režii. Stačí menší úraz, onemocnění či silná konkurence, a může majitel zůstat bez haléře výhry. Choulostivá zvířata jsou risikem a tak ti, kdož je dnes vlastní, prokazují opravdovou lásku ke koním. Jsou to obětavci, kteří se zříkají mnohých radostí, podstupují oběti, jen aby měli oblíbené plnokrevníky. Je pravdou, že jsou plnokrevníci i za několik 10.000, ale ti se kupují v nejnutnějším případě, neboť pravděpodobnost dobrých výsledků a pozdějšího zařazení do chovu, tedy splnění účelu, je u nich nepatrná. Jakou obětí je vydržování dostihového plnokrevníka vidíme nejlépe z toho, že kůň stojí průměrně svého majitele ročně asi 65.000 Kčs, při čemž si ze 200 koní v Chuchli vyhraje na uhrazení roční režie patřičnou částku asi pouhá čtvrtina. Splnil-li plnokrevník své poslání na dráze, a je-li mu zásluhou dobrých výsledků určeno místo v chovu, pak může částečně nahradit svému majiteli výdaje tím, že se osvědčí jeho produkty. A tu se stává plnokrevník nezbytnou složkou v národohospodářství, v chovu, který je v našem převážně zemědělském státě nepostradatelný, a jenž se musí stále zlepšovati. Proto volají dostiháři po větším pochopení ze strany nejvyšších úřadů. Vždyť dělají dostihový sport s uvědoměním a láskou ku prospěchu státu a veřejného užitku. Dnes by si dostihy zasloužily, aby ze 20 miliónů Kčs, které ročně odvádějí státní pokladně, byly podpořeny alespoň dílem z tohoto poplatku.

Dostihový program z 24. prosince 1947

• Předchozí
• Další