Olehla CestmirNedávno uplynulý rok byl pro MVDr. Čestmíra Olehlu zásadní v tom, že jednalo o jeho první celý rok v roli soukromého trenéra na „plný úvazek“ ve středisku ve Světlé Hoře. Po vstupu do privátní praxe v polovině roku 2016 se spousta věcí změnila, především se výrazně změnilo složení majitelů koní v jeho stáji. S jedním z našich nejúspěšnějších trenérů jsme se na začátku nového roku ohlédli nejen za loňskou sezónou, ale probrali jsme i další zajímavá témata. Dozvěděli jsme se také novinky z tréninkového střediska Světlá Hora. 


Nejprve by mne zajímalo, jak hodnotíte loňskou dostihovou sezónu?
Změnilo se toho hodně. Ne všichni majitelé, kvůli kterým jsem odmítl lukrativní nabídku na trenérský post v jiné stáji, vydrželi do konce sezóny a loňská zima byla pro mne docela obtížná, zvláště po ekonomické stránce. Nicméně se mi podařilo udržet kvalitní pracovní kolektiv a nic jsme neslevili z péče o svěřené koně. Podařilo se mi zachovat dostihový den ve Světlé Hoře, kde už jsem byl dvakrát pořadatelem. A především se mi podařilo získat nové majitele, což jsem moc rád. Rovněž se mi povedlo rozjet syndikát dostihových nadšenců a vidím v něm zajímavou perspektivu. Dnes se karta obrací a máme podstatně více koní, byť polovina jejich majitelů je ze zahraničí.
Mrzí mne, že nikdo z velkých českých majitelů nevyslyšel před dvěma lety moji žádost o podporu, takže jsem musel odejít z funkcí v ČASCH a z Rady Jockey Clubu. Nejsem si jist, jaké hodnocení si odneslo dnešní vedení ČASCH z letošní valné hromady. Ale členů se moc nesešlo a já se musel s vedením „hádat“ o zachování dostihů pro mladé jezdce i o podobu podpory koním českého chovu v podobě, která nepovede ke snížení dotací. Disputaci jsem s pomocí přítomných členů dvakrát vyhrál, ale nemám z toho zrovna dobrý pocit. Loňský rok hodnotím pro mne také jako „školu života“, zvláště ze strany neseriózních „rádoby majitelů“, jejichž dluhy jsem musel „zalepit“ a oni to zkoušejí jinde. Jsem rád, že v současné době spolupracuji pouze se seriózními lidmi a mnohé z nich můžu dokonce s radostí považovat za své přátele. 

Izynka
Poinsettia (v sedle ž. Lukáš Matuský) bude i letos hájit barvy syndikátní stáje (foto: Miluše Žáčková)

Vraťme se k vaší loňské sezóně. Co vám v ní udělalo nejvíce radost?
Potěšil mě zájem hlavně menších tuzemských majitelů a také majitelů ze zahraničí. V našem středisku nyní už připravujeme polovinu koní pro majitele ze Švédska, Polska a Slovenska. Největší radost jsme asi udělali Láďovi Hudcovi, majiteli Izynky. My jsme se s Láďou Hudcem předtím příliš neznali a dali jsme se dohromady díky sociální síti. Jsem šťastný, že se mi pro něho povedlo vybrat a koupit dobrého koně, který dělal radost po celou sezónu. Doufám, že by to mohlo být inspirací pro mnohé nové majitele. Snad se podaří prolomit klišé francouzských nákupů, zvláště těch „levných“.
Spokojený jsem ale byl i s dalšími koňmi. Taj Mahal pana Piskly dokázal na závěr sezóny vyhrát velký dostih pro čtyřleté koně ve Wroclawi. A věřím, že se dostane ještě výše. V Polsku také dokázala vyhrát klisna pana Keclíka Masha, která v šesti letech absolvovala vůbec svou první dostihovou sezónu. Jeho Waikita získala třetí místo v Ceně Vltavy. A potěšila mne také drobná klisna Sába, která byla vloni v každém startu za peníze a dokázala vyhrát v Kolesách. Patří manželům Kopřivovým, kteří u nás mají dva tříleté. Cerwak se při posledním loňském startu úspěšně posunul až do druhé kategorie, kde byl třetí. Hegnus pana Františka Ševců získal druhé místo v kvalifikaci pro Velkou pardubickou. K nejlepším výsledkům Poinsettie patřila třetí místa v Memoriálu Evy Palyzové v Lysé a v Trialu ve Wroclawi.

Ještě bych se chtěla blíže zeptat na Izynku, která zvítězila třikrát v Pardubicích. Vyhrála dva dostihy pro klisny včetně jedničkové Ceny Laty Brandisové. Kam ji budete letos směřovat?
V Pardubicích bude muset být směřována už jen do dostihů první kategorie. Nabízí se také dostihy ve Wroclawi, kde si vloni vyzkoušela pětikilometrovou distanci a doběhla třetí ve Wielke wroclawské. Obecně poslat překážkového koně do krosů v zahraničí je složitější než u rovin. Majitelé a trenéři rovinových koní se při výběru zahraničního závodiště rozhodují jen v tom ohledu, zda pošlou koně na levotočivou nebo pravotočivou dráhu a na pískovou nebo travnatou. Ale překážkového koně můžete na neznámé dráze i zabít. Ve Francii jsou krosové dráhy velmi rozdílné, hodně se od našich liší a kůň s nimi potřebuje získat zkušenost. Určitě je moc dobře, že existuje Crystal Cup. Co se týče Itálie, tak tam už tomu nekraluje Favero, ale nyní s koňmi italských majitelů Josef Váňa. Zdejší překážkové dostihy jsou hodně rychlé. Zvláště v Meranu jsou vysoké a těžké skoky. Kůň, který má uspět v Gran Premiu, by měl mít velké zkušenosti s tamními steeplechase. Od siepi do steeplechase je to pro koně velký skok. Nicméně zkušenosti koně chtějí čas, proto jsou hotoví koně do takových dostihů v Itálii a ve Francii hodně drazí. Anebo si takového koně musíte trpělivě postupně vychovat.

Nikas
V tréninku už nenajdeme Nikase (na snímku v sedle se svým majitelem Petrem Kupkou), který po Velké pardubické zakončil svou jedenáct let trvající úspěšnou kariéru

Vrátím se ještě k loňskému roku. Co hodnotíte v sezóně jako zklamání?
Měli jsme hodně druhých míst. Bylo jich šestnáct, a kdyby alespoň třetina z nich skončila vítězstvím, vypadaly by naše statistiky lépe, byť podle získaných dotací jsem skončil v Česku šestý. Pokud jde o koně, tak zklámáním pro mě i pro majitele, bylo předčasné ukončení sezóny pro Trima. Naštěstí je majitel rozumný, nechal koně doléčit a Trim se už chystá na sezónu. Je to famózní kůň a věřím, že o něm bude slyšet. A druhým zklamáním je pro mne Hegnus, který měl jít do Velké pardubické, ale bohužel skončil už v létě. Sezónu začal dobře, ale pak se u něho objevil zdravotní problém. Ještě štěstí, že jsem to díky svému veterinárnímu vzdělání odhalil včas, než se stalo ještě něco horšího. Hegnus je v tuto chvíli u svého majitele a měl by se k nám vrátit. No a myslím, že nám osud nepřál v případě startu Nikase ve Velké pardubické, ale odešel na odpočinek zcela zdráv a to mě těší.

V posledních sezónách se v našem turfu stále častěji objevují syndikátní stáje. Jednou z nich je i Syndikát hvězda - Olehla, za kterou startovala loni Poinsettia. Jaká je vašem zkušenost se syndikátní stájí? A budete v tomto pokračovat?
Zrovna nedávno jsem nabízel členství v syndikátní stáji, za kterou běhá Poinsettia, na sociální síti. Setkalo se to s velkým ohlasem. Kontaktovalo mě okolo padesáti zájemců a z nich polovina by se měla do syndikátu reálně zapojit. Dostihový sport je drahou záležitostí pro většinu lidí, a syndikát je jednou z cest, jak se do něho mohou aktivně zapojit i méně movití fandové našeho sportu. 

Olehla tym
Pracovní tým tréninkového střediska Světlá Hora

Jak moc velká generační obměna u vás proběhla po sezóně?
Nebyla skoro žádná. Dva známí koně změnili majitele. Celadon má nyní polského majitele. Zůstal u nás ve stáji a bude jezdit i na dostihy do Polska. Loni se tam celkem dařilo našemu Nechiusovi a Celadon je ještě lepším koněm. Prodán byl také Stretton, kterého si koupil pan Karel Zatloukal. Ví, co dělá a ve Strettonovi má perspektivního koně pro těžké dostihy. Loni byl pátý v kvalifikaci na Velkou pardubickou a může se ještě posunout výkonnostně nahoru.
Jinak v letošní sezóně budu mít více mladých koní od polského majitele pro dostihy v Polsku. Ve Wroclawi totiž měli ještě loni zde trénovaní koně od města podporu 800 zlotých měsíčně. Ta však byla v letošním roce snížena na polovinu a příští rok má ještě klesnout. S podporou v původní výši bylo těžké přesvědčit majitele, aby si dali koně do tréninku do Světlé Hory. Druhým důvodem je totální nedostatek kvalifikovaných lidí pracujících v polských stájích. My naštěstí máme spolehlivý a kvalitní manšaft. Chtěl bych při této příležitosti poděkovat celému našemu týmu složenému i z rodinných příslušníků za dobrou práci a také za to, že neodchází na zimu za lepšími penězi do zahraničí. Poněkud se divím neustálému zájmu o trenérské řemeslo. Vždyť nejúspěšnější tréninkové centrály jsou u nás postaveny na rodinných klanech, ať už to jsou Váňovi, Vocáskovi nebo Koplíkovi. Je to prostě tak, že člena rodiny si snáze udržíte doma. Anebo musíte nastoupit jako trenér u některého z pěti největších majitelů v Česku nebo být žádaným překážkovým žokejem a koně „napsat“ na manželku.

A otázka na závěr. Jaké je vaše osobní novoroční přání a také přání celému českému turfu?
Jsem rád, že jsme se odrazili ode dna. Budu rád, když s námi budou majitelé koní v tréninkovém středisku ve Světlé Hoře spokojení. Českému turfu bych přál více fair play a pár vizionářů. Všem přeji zdraví a co nejlepší sezónu 2018. 

Michaela Zemanová

Fotografie: archiv MVDr. Olehly







    Valid XHTML and CSS ©2013 Fitmin | code hofmanovi.net

Real time web analytics, Heat map tracking