Angkor Wat má na svém kontě deset rovinových a dvacet překážkových dostihů. Devítiletý ryzák stáje Joly se doposud ukazoval především na kratších distancích, a tak kolem jeho startu v červnové kvalifikaci bylo mezi dostihovými fanoušky mnoho dohadů. Vždyť vloni vyhrál Poplerův memoriál na 3300 metrů, v Lysé nad Labem letos běžel o jeden kilometr více a teď ho čekalo dalších 1000 metrů navíc.

S kurzem Poháru Slavia pojišťovny na 5200 metrů si ale poradil s přehledem, ukázal skvělý finiš, a nakonec cílem proběhl jako druhý. Trenér Stanislav Popelka je spokojený a přiznává, že hodně pomohlo „štěstíčko“.

Jak byste ten dostih zhodnotil?
Zhodnotil asi tak, že bych řekl „zaplať pánbůh“, že to Čenda (žokej Jan Odložil) useděl na druhé překážce. To tempo bylo takové falešné, hrozně pomalé a tam to Angkor Wat skočil trochu zešikma, takže si ještě trošku prodloužil ten skok. A on je tam ten příkop za plotem… Dost mi zatrnulo. A podruhé mi zatrnulo na Dropu. Tam při hromadném pádu tří koní byl nějaký kontakt s nimi, dostal tam takový „šťouchanec“. Prostě štěstí musí být a díky tomu se z toho nějak dostal. No a potom rozbalil ten konec. V klidu ho Čenda dotáhl k poli, což pro Angkor Wata nebyl problém, ale nějaké síly ho to stálo. Pak ještě udělal jednu chybku na překážce po výběhu na trávu, která ho zbrzdila. Čenda ho musel znova rozjíždět a stíhat koně před sebou. Všechno ale oba ustáli a finiš měli výborný.

Po téměř celý dostih se Angkor Wat pohyboval až za startovním polem, a to docela daleko. Byl to plán?
Ano, měli jsme to v plánu. Nebylo tam zas až tak moc koní, aby se tady ta taktika nedala dodržet. Měli jsme obavu, že v těch koních by se začal přetahovat a začal by závodit dřív, než je potřeba a že se tam zbytečně vydá a nezbude mu tolik sil na finiš.

Nepřehlédněte: Nejlépe hodnoceným tříletkem v handicapu je Jawwal. Miss of Change až třetí

Takže jste na ten jeho finiš spoléhali?
Přesně tak. Čekali jsme, co s ním udělá ta distanc, protože šel poprvé tak dlouhý dostih. Ale na rovině byl vytrvalec. Ukázal, že by to mohl být vytrvalec i na překážkách.

Budete to zkoušet dál prodlužovat? Po Poplerově memoriálu jste mu přidali kilometr v Lysé nad Labem a tady zase o kousek dál…
Dostih v Lysé nám toho moc neřekl, protože to byl falešný dostih a jelo se hrozně pomalu. Tempo se rozjelo až v průběhu dostihu, takže jsme si nebyli jistí s tou vytrvalostí. Ono ani teď to nebylo žádné ostré tempo. Jarda Myška tam nebyl, a nikdo nejel. Až někde v půlce to vzal na sebe Pepa Bartoš a udělal z toho dostih a už se trošku cválalo. Z tohohle tempa skákat prodloužený Taxis, Popkovický skok nebo Francouze, který je hodně hluboký skok, může být problém.


foto Andrea Zavadilová

Když teď Angkor Wat hezky zvládl prodloužení na 5200 metrů, půjdete ještě dál? Nebo spíš směřujete do Ceny Labe, která se běhá na stejné distanci?
Osobně bych ho letos rád viděl v Labi. Velká pardubická by byl moc veliký skok. On v Pardubicích těch těžkých kurzů až tolik naskákaných nemá. Má tam pár jedničkových krátkých steeplů, které jsou bez Irské lavice, bez šestky, bez sedmičky, …. Musí si to trošičku víc zažít. A hlavně musí vydržet zdravý. Nějaké zdravotní problémy už měl, takže člověk musí být opatrný. Ale on má v sobě tolik třídy, že nepotřebuje až tolik nějaké těžké práce. Prostě má od Pána Boha danou svou kvalitu a třídu. Musíme ho tedy hlavně udržet zdravého a aby bral dostihy v naprosté pohodě jako tu kvalifikaci. Podal velice dobrý výkon a když bude zdravý, možná příští rok zvážíme Velkou pardubickou. Ale letos by to podle mě bylo uspěchané. Viděl bych to letos ještě na jeden dostih a potom to Labe.

Jaký je to kůň? Pohodář?
Je hodně specifický. Trošičku blázínek, řekl bych že hodně soutěživý, hyperaktivní. Dost informací mi o něm dala Pavla (Váňová), když k nám přišel. Bylo vidět, že ho má ráda. Když mu začali chodit kolem boxu koně do ohrady, nebo třeba první lot, byl z toho vykulený, chodil do kolečka v boxu a tak. Ale ten kůň také stárne a vyvíjí se. U nás tráví hodně času v ohradě, je klidnější, je lépe ovladatelný. A už mu nevadí, že kolem jdou koně. Přežvykuje si v boxe a klidně jde až na poslední lot. Běhal klasiky, byl připravovaný do derby, kde byl druhý, potom běhal i v Bratislavě, má tedy za sebou velké dostihy. V překážkových dostizích chtěl také běhat hodně ze špice, neuměl pošetřit síly. Teď už se to naučil, je klidnější a potom samozřejmě zbývá více sil na konci.

S Janem Odložilem si rozumí?
Určitě ano. Čenda má tady na ty koně ruku. Povahově podobná byla i Yara, kterou měli rajťáci problém udržet. Tahala, dokonce jí až přejíždělo sedlo přes kohoutek a kvůli tomu byla i párkrát zastavená. Taky se ale časem v hlavě uklidnila a Čenda na to měl vliv taky. S těmito koňmi to umí. Ukázal to i s Lombarginim, který dost často zmatkoval. Ale ono je to i o pracovních jezdcích. Lombarginimu se věnovala Mirka Čížková prakticky celou jeho kariéru, jezdila ho skoro na volno, na zahozených otěžích. Hodně na něm zapracovala. Stejně jako to umí Markéta Krejčí – například s Yarou. Když k nám Yara přišla, neudělala po tréninku poctivý krok, natřásala se, poskakovala. A během roku, roku a půl už chodila klidně domů, po cestě žrala trávu, nechala si koně odejít třeba 20 – 30 metrů. Takže i tam se ta hlava musela uklidnit. Kůň musí být v pohodě psychicky, to se pak odráží na výsledcích.

Takže trenér musí být i psycholog?
V každém případě! Někdy mi to připadá, že tady musíme provozovat psychiatrickou léčebnu (směje se).  Když jsou koně v pohodě v práci, když je v kolektivu dobrá atmosféra, odráží se to samozřejmě i na jejich psychice a výkonech. A ohrada s tím taky dělá divy.

zdroj: Dostihový spolek a.s.

• Předchozí
• Další