Tak se aspoň proběhneme, myslel si italský jezdec Sassoli před startem překážkového debutanta trenérky Evy Záhorové. Grand Canyon, který umí na rovinách, ale patří k problematickým koním. Zlobil v paddocku, zlobil před startem, přišly komplikace s výstrojí… třiadvacetiletý jezdec ale nepanikařil a byl odměněn vítězstvím. A nebylo jediné. Po úspěchu v proutkách s popisovaným Grand Canyonem vzápětí vyhrál i kros v sedle French Chardonnay trénovaného ve Dvorcích na Bruntálsku Pavlem Tůmou, u kterého mladý Ital pracuje a sbírá zkušenosti.

Věřil jste, že Grand Canyon vůbec odstartuje?

Před dostihem jsem si říkal, že bychom mohli vyhrát. Grand Canyon je totiž velmi dobrý kůň, ale taky má problém s tou svou nervozitou. Před startem jsem si už ale začínal myslet, že neodstartujeme, ale snažil jsem se udělat maximum pro to, aby tomu tak nebylo. Nakonec se to podařilo, ale už jsem nevěřil, že bychom ještě mohli vyhrát. Po startu jsme zůstali daleko za koňmi. Říkal jsem si, tak si to proběhneme, doběhneme s odstupem, pro tu jeho horkou hlavu to nemůže škodit. Ale Grand Canyon se rozběhl, přišel jeho progres a vyhrál.

Ještě před startem jste ale musel řešit další problém, a to s uvolněným sedlem…

Ano, po zkušebním skoku se sedlo uvolnilo. Musel jsem sesednout a přesedlat. Sedlo se dostalo dopředu, nemohl bych tak jet.

Vraťme se do paddocku, už tam bylo vidět, jak Grand Canyon znervózněl. Když většina koní odešla, zůstal s Vámi žokej Jan Faltejsek a snažil se Vám pomoct.

Honza mi moc pomohl. Kdyby tam se svým koněm nepočkal a nedoprovodil mě, asi bychom se na start nedostali. On je nejen skvělý žokej, ale hlavně člověk.

Jako by Vám po tomto náročném dostihu narostla křídla a v dalším dostihu v sedle French Chardonnay jste si vysloužil druhé vítězství. Bylo za odměnu?

Moc jsem tomuhle koni věřil. Je vážně výborný. Společně s trenérem jsme si mysleli, že by to s tímhle valachem mohlo být dobré a vyšlo to. Frenche jezdím i v tréninku. V sobotu jsem cítil, jak je French svěží a dobře nabuzený na dostih. Pak už to byla jízda jak v autě s automatickou převodovkou: jen sednete a jedete. Jemu stačí ukázat směr a on jde sám.

Pojďme ještě trochu k vaší osobě. Jak dlouho jste v Česku?

Sedm měsíců. Začínal jsem u trenéra Wroblewského, posledního čtvrt roku pracuji ve Dvorcích ve stáji trenéra Tůmy. Chci mu poděkovat. Věří mi a hodně mi pomáhá.

Jak spolu mluvíte?

Pomocí děvčat ve stáji, překladače. Rukama nohama, zkrátka jako to jen jde. Už jsem pochytil pár českých slovíček, Tůma zase něco anglických a rozumíme si.

Jaké jsou vaše plány?

Chci zůstat tady. Je to nejlepší pro mou kariéru. A nejlépe u Pavla Tůmy. On ze mě dokáže udělat lepšího jezdce.

Jak se vám líbí na Bruntálsku?

Líbí. Jsem myslím „na pohodu“, moc toho nepotřebuju. Ráno pracuju ve stáji, pak jdu se psem, pak jdu zas makat a pak zas vezmu psa a jdeme ven. Potřebuju pouze tohle.

zdroj: Tisková zpráva Dostihového závodiště Pardubice
foto Hana Vytopilová

• Další