Pravidelní čtenáři této nepravidelné rubriky vědí, že se v ní překážkovým vítězům příliš často nevěnujeme, ale tentokrát jsme nedokázali odolat. V sobotu se v Pardubicích běžela první kvalifikace na Velkou pardubickou se Slavia pojišťovnou, v níž se nádherným stylem prosadil ryzák ZARATE (Estejo), který už na sebe upozornil loňským pátým místem ve Velké pardubické. Devítiletý valach se narodil v Polsku, je však reprezentantem rodiny, která se do tamního chovu dostala z Československa a to prostřednictvím klisny, kterou v polovině 80. let u nás odchoval jeden z mála tehdejších soukromých chovatelů.

Sezóna klasických dostihů v Československu v roce 1987 se výrazně lišila od většiny předchozích. Klasické dostihy byly už řadu let doménou stájí spadajících pod tehdejší Plemenářské podniky a jejích úspěšných koní. Občas sice v některém zvítězil nějaký kůň vlastněný nějakým Státním statkem či JZD, nebo třeba Velkovýkrmnami (viz Mimoň) či velmi úspěšnou stájí Drůbežnictví Xaverov, ale většina vítězů pocházela stále ze stájí jako byly Hřebčín Napajedla, PP Šamorín, Motěšice či třeba Albertovec. Před 39 lety to ale bylo jinak.

První dva klasické dostihy sice skončily vítězstvím koní Plemenářských podniků, když Jarní cenu klisen vyhrála napajedelská Radava (Arcaro) a Velkou Jarní cenu šamorínský Nippon (Scottish Rifle), ale drápky v nich začala ukazovat tehdy již početně i kvalitativně velmi silná stáj JZD Slušovice. V Jarní ceně klisen její z Polska importovaná Ostrea (Dakota) doběhla druhá, vlastní odchovanec Dox (Toxin) pak finišoval třetí ve Velké jarní ceně. Mocná stáj, jejíž koně tehdy připravoval Václav Chaloupka, následně dominovala zbylým třem dostihům včetně samotného Československého derby. V něm se prosadil již zmíněný Dox, Memoriál Ing. Bohumila Tichoty (Oaks) poté vyhrála taktéž ve Slušovicích odchovaná Heka (Norbert) a klasický hattrick v Saint Leger završila Zana (Seal).

Klasická vítězka ze soukromého chovu

Zana byla jediným z klasických vítězů, jehož si Slušovice sami neodchovali. A ani jej nekoupili od jiného z tehdejších státních chovatelů. nýbrž od pana Miroslava Kloučka. Jeden z mála tehdejších soukromých chovatelů, a pokud mne paměť neklame, tak v době socialismu vedle Ludvíka Hesse jediný, jemuž se podařilo odchovat klasického vítěze, na začátku 80. let získal od JZD Jaroměř klisnu Zarju, odchovankyni VV Zákupy po Manrico ze sovětské Zagadky (Gay Warrior). Odchoval z ní 5 hříbat. Prvním byla Zara (Agytröszt), která byla v roce 1986 zařazena do chovu pana Hlubučeka a o pět let později, už v chovu Soni Josefusové, porodila úspěšného steeplera Zilca (Lorencio), mj. čtvrtého ve Velké pardubické. V roce 1984 přišla na svět Zana, kterou další rok následoval její pravý bratr Zao, v roce 1986 hnědka Zája (Agadir) a nakonec Zaro (Veronal). V roce 1989 klisnu prodal.

Zanu samozřejmě JZD Slušovice zařadilo do svého mateřského stáda, který na konci 80. let čítalo přes 70 klisen. V roce 1988 ji připustilo vítězem derby Bellerem (Le Loup Garou), který však tehdy neměl licenci a hříbě tudíž nebylo registrováno. V roce 1989 byla připuštěna hřebcem Spring Haven (African Sky), ale byla jalová, stejně jako o rok později po připuštění Miami Countem (Miami Springs). To už se ale psal rok 1991, slušovické JZD se rozpadalo a do hry vstoupil polský chovatel Grzegor Kaczmarek.

ZARATE (POL), ryzák, valach, nar. 28.1.2017, chovatel: G. Kogut


Ten se na počátku 90. let rozmýšlel, jak dál se svým chovem pokračovat a v té době mu trenér Czarniecki, který v polovině 80. let působil ve Slušovicích, poradil, aby nové posily hledal na Moravě. "Přesvědčil mne tehdy, abych si pro chovné klisny dojel na Moravu do Slušovic, že odtamtud dostal zajímavé nabídky klisen k prodeji," vzpomínal Kaczmarek před lety. "Na prvním místě jeho seznamu byla vítězka Saint Leger Zana a na třetím Norbertova dcera Horalka a právě tyto klisny jsem si vybral," líčí Kaczmarek, který vedle nich dovezl i Amyndasovu dceru Badalonu. Ta, ač podceňovaná, nakonec dosáhla ze všech tří nejlepších výsledků, ale výborně si vedla a jak nás přesvědčily sobotní Pardubice dodnes vede, i Zana.

Zatímco její první potomek hřebeček Zanni (Neman) měl krátkou kariéru a vyhrál jedny proutěnky, druhým potomkem byla klisna Zaraga (Dixieland), která nejen uspěla v polském Oaks, ale snadno o 3 délky porazila i starší koně v největším polském dostihu Velké varšavské a byla zvolena Koněm roku.


Zagara po vítězství ve Velké varšavské

Z potomků Zagary si nejlépe vedl čtyřnásobný vítěz Zachary (Leone), o pokračování rodiny se však zasloužila jeho polosestra Zarita, výsledek Zagařiny návštěvy u vítěze Prix d'Harcourt (Gr.1) a druhého z Prix de l'Arc de Triomphe (Gr.1) i Breeders' Cup Turf (Gr.1) Freedon Cry (Soviet Star) ve Francii. Klisna sice vyhrála jen jeden dostih, ale v chovu dala mj. druhého z polského derby Zica (Ecosse) a také klisnu Zinedine (Roulette), vítězku jednoho rovinového a dvou dostihů steeplechase. Vyběhli jí zatím dva potomci a vítěz kvalifikace Zarate je rozhodně tím lepším.

Překážkový talent 

Svůj překážkový talent ale zcela jistě nezdědil jen od matky. Jeho otec Estejo (Johann Cruyf), vítěz Premio Roma (Gr.1) či Premio Presidente della Repubblica (Gr.1), byl do polského chovu zařazen v roce 2013 v Iwně a hned v prvním nepočetném ročníku měl vynikajícího Tunise, který po prodeji do Francie patřil v zemi galského kohouta k předním proutěnkářům. Na svém kontě má například vítězství v Prix Amadou (Gr.2) či druhá místa v Prix Alain du Breil (Gr.1) nebo Prix Renaud du Vivier (Gr.1), vše v kolébce francouzského překážkového sportu v Auteuil.

Nebylo divu, že po skvělých úspěších Tunise se do Francie přestěhoval i Estejo a hned v prvním tamním ročníku dal skvělého Speed Emile, který v posledních dvou ročnících Gran Premio Merano (Gd1) připravil české zástupce o vítězství. Do francouzského překážkového chovu byl zařazen i Tunis a je o něj stále velký zájem. Jen loni připustil 156 klisen a předloni dokonce 171. 

Ač ani jedna z obou základních paternitních linií, na jejichž spojení je rodokmen postaven, tedy linie Danehilla a Mr Prospectora, nepatří k předním zdrojům překážkového talentu, přesto společně dokázaly vyprodukovat velmi talentovaného koně. A to díky rodičům, kterým překážkový talent rozhodně nechyběl. Může nás těšit, že malou zásluhu na tom má i náš chov.

Miloslav Vlček
foto Petr Šimerda, archiv G. Kaczmarka

• Další